Dítě nechce k druhému
rodiči – práva a
povinnosti po rozvodu

Mgr. Mária Chvajová Staňková
advokátka, specialistka na rodinné právo

Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům stejně a samotný fakt, že dítě nechce k druhému rodiči, automaticky neznamená zánik jeho rodičovské role ani práva na kontakt s dítětem (§ 855 odst. 1, § 865 odst. 1 občanského zákoníku).

Právo na styk a informace zůstávají součástí rodičovské odpovědnosti. Rodič, u nějž dítě bydlí, má povinnost péči druhého rodiče řádně umožnit a spolupracovat – nežijí-li rodiče spolu, dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů (§ 888 odst. 1 a 2).

Oba rodiče se musí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k druhému rodiči. Pokud by jeden rodič bezdůvodně trvale nebo opakovaně bránil druhému rodiči v péči, může to vést k novému rozhodnutí soudu o poměrech dítěte (§ 889 odst. 1 a 2).

Možnosti úpravy péče jsou:

• Dohoda rodičů: Soud může ponechat dítě v péči obou rodičů bez detailního rozpisu, pokud se rodiče dohodnou (§ 907 odst. 1).
• Rozhodnutí soudu: Bez dohody soud určí rozsah péče každého rodiče se zohledněním zájmu dítěte (§ 907 odst. 2).
• Ochranné podmínky styku: Je-li to v zájmu dítěte, soud může stanovit podmínky péče nebo upravit i nepřímý styk a právo na informace (§ 907 odst. 3 a 4).

Doporučujeme zaměřit se na nastavení konkrétního režimu péče a kontaktu – ideálně dohodou, případně návrhem k soudu, který může zohlednit i bezpečné podmínky styku, je-li to v zájmu dítěte.